Greyhound

Cestu Greyhoundem z New Yorku do Knoxvillu jsem si naplanoval hlavne proto, abych se mohl v NY zdrzet, abych usetril, poznal jak cestovani s Greyhoundem vypada a take videl kus Spojenych statu cestou. Vsechny tyto body byly naplneny.
   Velmi uzitecne bylo, ze jsem si predem na Internetu zjistil cislo spoje, cas odjezdu a prijezdu. Pracovnice u ktere jsem si jizdenku kupoval totiz vypadala jako kdyby zadny Knoxville neexistoval, o autobusovem spojeni nemluve. Nicmene po natukani cisla spoje vylezla z tiskarny trojdilna jizdenka, rozdelena na cestu NY-Washington a Washington-Knoxville. Na muj dotaz, zda budu ve Washingtonu prestupovat jsem dostal odpoved, ze ano.
   Odjezd z NY byl velmi pusobivy. Napred byl videt cely Manhattan, po chvili se ostatni budovy schovaly za kopecky a pak jeste dlouho byly videt Empire State Building a o notny kus dal World Trade Center. Byly od sebe prekvapive daleko a take jsem necekal, ze ostatni budovy budou tak jednoznacne utopeny.
   Ve Washingtonu byla prestavka mezi jedenactou a pulnoci, takze jsem krome osvetleneho Monumentu nevidel nic. Zadne presedani se nekonalo, jenom se vymenili ridici (ukolem druheho bylo zrejme bavit se s prvnim, aby neusnul) a cast cestujicich. Asi ve dve v noci jsme meli nekde prestavku a o ctvrte misto obou ridicu nastoupila ridicka, ktera bez velkych prestavek dojela az do Knoxvillu, tedy dalsich 8 hodin cesty. Zrejme je mistni, zahledl jsem ji pri nakladani svych veci do auta, kterym odjela. Autobus pak po hodinove prestavce pokracoval do Memphisu, ale to uz se mne netykalo.
   Pohodli autobusu mne naprosto uspokojovalo, prumerny dalkovy autobus. Jenom do Washingtonu spolu hlasite mluvili (rvali na sebe) dva Asiate. Nastesti brzy lehli. Cestujici byli rozmaniti. Byla tam jedna holka, ktera jela do Nashvillu, dost paru a asi dva zjevni dobrodruhove, ale vsichni pohodovi. Pri cekani v NY u nastupist jsem si vsiml, ze nekterymi spoji jezdi skolni mladez (16-25) i mnoho zen.
Apalacske pohori aneb spion v akci - vojenske cviciste focene za jizdy   S rozednenim ve Virginii zacal autobus zajizdet do mest(ecek) kolem dalnice a v Tennessee pak jel jako zastavkovy autobus. To mi vyhovovalo, protoze jsem tak mohl poznat okoli. Od Virginie az po Knoxville jsem stale mohl pozorovat Apalacske pohori, nejvyznacnejsi pohori vychodu USA. Nektera mestecka v Tennessee docela splnovala mou predstavu jizanskych mest.

Clarkson City  Cela cesta probehla prijemneji, nez jsem cekal. Noc jsem docela uspesne prospal (pomohly mi dva predesle bohate dny v NY a casovy posuv), takze mi vubec neprislo, ze cela cesta trvala 17 hodin.

Zpet na uvodni stranu